B L O G 

Psát mě prostě baví. Ovšem když mě něco baví, dělám to jen když přijde inspirace či naléhavá potřeba...zkrátka velmi nepravidelně!

31.8. 2022

Zavři mé srdce Marie!

Moji milí! Vracím se na počátek roku 2020, kdy jsem namalovala svou první naprosto samostatně malovanou ikonu a pár dní poté sepsala o tom blog. Ikona již nějakou dobu posvěcuje domov své nové majitelky a já se vracím k tomuto silnému textu, aby nezůstal zcela zapomenut….   Milá Marie. Dalas mi svolení malovat tvou tvář. Jsem s tebou, když  tě maluji....

30.7. 2022

Když uvěřím volání, jsem ikonopisec!

Jak se ze mě stal ikonopisec? Jednou větou? Otevřela jsem Bohu své srdce zcela a beze zbytku – buď vůle tvá! Cha! Další prdlá padesátnice (myslí si teď ti, kdo tento zázrak nezažili). Těm, kdo mě trochu znají, vyskočí v hlavě mnoho otazníků. I já je tam měla. Když mi můj drahý muž před několika lety, v době mé...

23.7. 2022

Sbohem jesličky, sbohem dětičky!

napsáno červenec 2022 S koncem června skončila má jesličková kapitola. Před pěti lety jsem nevěděla kudy kam. Věděla jsem jen s naprostou určitostí, že se šitím polštářků a vším ostatním pod hlavičkou Ivky – Lehkoživky chci skončit. Dvacet let mě živilo to, co jsem si sama vymyslela a zrealizovala. Splněný sen. Jenže. Potřebovala jsem se přesunout na vyšší level...

22.7. 2022

Jesle gender studie

napsáno asi v roce 2018 Práci jsem získala díky kolapsu mé předchůdkyně. Skolilo ji to po dvou měsících této práce. Kolegyně, se kterou se střídám na jednom pracovišti – drsná motorkářka – má tento rok již pošesté antibiotika. Masakr? Rizikový příplatek? Chůva v jeslích! Již rok mám 4 dny v týdnu (desetihodinové směny) od 7 do 17h na starost čtyři dětičky od...

14.7. 2022

Lze vyfotit duši?

Ženy milé! Líbíte se sami sobě na fotkách? Nikde nic neretušujete, nevylepšujete a s nadšením sdílíte své foto na sociálních sítích? Óóó, vy se máte! Moc vám to přeju, ale tento blog je pro ty ostatní, nespokojené. Já jsem se vlastně nikdy nefotila ráda. Ani v mládí, kdy (jak potvrdí pamětníci) jsem byla štíhlá a krásná. Vždycky jsem sama v sobě,...

10.7. 2022

Domácí smrt

Ještě před měsícem jsem psát prostě musela. Na jiný projev kreativity jsem neměla sílu. Byla to pro mě terapie. Teď už mě k tomu nic nežene, ale jsem žena pořádkumilovná a chci to své povídání nějak uzavřít. Uklidit. Kdo nevíte, o čem mluvím, začalo to takto…. Babi – moje milá tchýně, zemřela v prvních květnových dnech v jednu v noci, v klidu, s morfiem...

10.7. 2022

Krc – moch, aneb zase babi.

Již více jak dva měsíce mám doma nechodící tchýni, 85 let, mentálně zmatenou a v terminálním stadiu rakoviny. Úvod do situace jsem popsala zde. S babi je ale každý den dobrodružství. A mě to nutí zase něco napsat, protože nic moc jiného dělat nezvládám. Babi upadá do zloby, zášti a nenávisti většinou odpoledne, či večer a nejspíš to souvisí s bolestí...

10.7. 2022

Jen počkej, Ivko!

Od konce ledna mám doma nechodící tchýni.    Jak a proč jsem popsala v minulém blogu, ale ten kdo ví, ten kdo měl doma svého starouška, ….si možná při čtení řekl: Jen počkej! Ano, situace se mění. Momentálně babi už není vtipná. Občas snad jen náhodně a nechtěně. A to jsem si ještě před dvěma týdny říkala, že...

1.3. 2022

Měsíc nezvaných návštěv a horkovzdušná tchýně.

Už pátý týden máme doma tchýni, nechodící, 85let…většinou usměvavou, zato naprosto mentálně zmatenou a mimo realitu. Jak jsem k tomu přišla? Snadno. Babi přestala být samostatná, potřebovala dohled a rok si ji střídaly ve svých domácnostech její dvě dcery. Po této době byla jedna z nich sama zralá na chodítko a druhá na Bohnice. Nevymezila jsem se dostatečně, protože jsem babču měla vždycky...