A pak si mě zavolal Andrej Rublev. Toužila jsem udělat kopii jeho ikony Ježíše Krista. Jenže ta se dochovala hodně poškozená. Okopírovala jsem tedy aspoň sofistikované proporce a už ho slyším. Vlastně ani nevím, jestli Rubleva, nebo Ježíše...

   Tak to jsem zvědav, co s tím uděláš!
Přece to nebudeš malovat takhle poškozené!
Inspiruj se a ukaž se!
Dej sem tu záhnědu!!!
A tak jsem vedle fotokopie rublevova díla položila fotografii mého mladšího syna
Šimona, vydlabala hnízdečko pro záhnědu a krystal jsem tam usadila.

   Až když na mě po pár dnech koukal ze stěny, povídá: „A nepodceňuj záhnědu !“ Vrátila jsem se tedy k letáčku, který jsem dostala v obchodě a čtu: ….Záhnědy jsou silnými společníky, kteří nám pomáhají v propojení duchovní energie s běžným životem, abychom vize ukotvili v naší buněčné paměti, aby se nové poznání dostalo do fyzického těla a tím se mohla změnit naše realita.... BUM! Dostat poznání do fyzického těla! To je přece moje téma nejméně posledního půl roku!!!

   Kolena. Problémy s nimi mám cca 15 let. Vím o sobě, že jsem naprosto psychosomatická, takže o těchto příčinách jsem načetla co se dalo a snažila se s tím pracovat. Střídala se období horší a lepší a několik osobních témat jsem si zpracovala. A pak už jsem nějak nevěděla, co s tím. Poslední rok, co jsem začala intenzivně hovořit se svými předky, je to s koleny jen blbé a ještě horší. A já najednou vím, že ty bolesti (tedy jejich psychosomatické příčiny) nejsou moje!

   Náš život totiž není jenom náš. Ovlivňují nás nejméně tři minulé generace a my zase ovlivňujeme ty budoucí. (Chcete li o tomto tématu vědět víc, pořiďte si skvělou knihu Jiřího Němečka – Tajemství rodových linií). Pokud máte pocit, že už jste ve svém životě lecos vyřešili a zpracovali, pokud máte síly a lásky na rozdávání, pokud držíte na uzdě všechny své strachy a odpustili jste všechno všem i sami sobě....pak, pak se může stát, že vás zavolají předci.

   Ty máš na to sílu, ty můžeš, ty to zvládneš, ty nás očistíš!!! A já souhlasím. Souhlasím, že budu tou hrází, přez kterou neproniknou dál staré křivdy, ztráty, kletby a nenávist. Budu poslední generací, kterou tyto struktury ovlivní. Z čeho je ta hráz? No přece z odpuštění a z lásky. Z velké, z obrovské spousty těchto veskrze kladných emocí.

   Moje prababička byla ze statku. V 16ti letech se zamilovala do nesprávného (chudého) hocha a utekli spolu na Volyň, kde tehdy ruský car rozdával půdu všem, kdo byli ochotni a schopni na ní hospodařit. Následovalo nejspíš šťastné období (cca 25 let) plné těžké práce, ale i radosti a úspěchů. V roce 1917 měli velké hospodářství, krásný dům a čtyři děti. VŘSR. První ztráta majetku, ale ještě to asi nebylo tak hrozné, protože všechny 3 starší děti vystudovaly VŠ. Moje babička pedagogický institut v Kyjevě. Tam se zamilovala a provdala za Rusa z Rostova na Donu a porodila mu syna (můj tatínek).

   Jenže přišel Hitler. Dědeček padl v prvních dnech války. Babička se s malým synem vrátila domů na Volyň, kde ovšem našla pouze maminku a malého bráchu. Všichni ostatní muži byli na frontě, nebo v gulagu. Fronta se převalila tam a zpět a z majetku nezbylo skoro nic. S koncem války hladomor. Pak naděje na repatriaci a příjezd do Československa v roce 1946. Prababičce bylo cca 70 let, babičce 35 a tatínkovi 7. Nové, skromné začátky. Co umíme? Hospodařit! A za dva roky nové plány, poslední úspory a investice putovaly do JZD.
   Tato rodina byla sražena na kolena několikrát. Muži zabiti či odvlečeni do gulagu. Co se dělo s ženami během války?Jak se mohla babička s VŠ uplatnit v zemi, kde vládli komunisté, když před nimi z jiné země utekla?
Jaký význam mělo pro tyto ženy slovo ODPUŠTĚNÍ???

   Tančím a když se dostanu do solaru, do sídla své síly, křičím a řvu....ventiluju všechny emoce, které kdy v mém rodu zůstaly potlačeny. A pak jsem v srdci a odpouštím, odpouštím, odpouštím....Záhněda mi pomůže tuto duchovní energii ukotvit v buněčné paměti a přepsat vzorce pro budoucí generace. Oh záhnědo, díky!!!
A pak...pak mě přestanou bolet má milovaná kolena.

   Tento blog není o mé rodině. Je o tom, že ač se nám to mnohdy nezdá, vždy k nám přichází přesně to, co potřebujeme. Co potřebujeme pro duchovní růst, pro energetický vzestup, pro zvládnutí další lekce ve škole života. Jediné, co můžeme udělat, je přát si, abychom příchozí informace dokázali rozeznat, přeložit a přečíst.

Držím palce, s láskou ivka.