Vzhlížíte k básníkům? K umělcům obecně? Njn....já taky. Jenže! Má zkušenost praví, že ty nejlepší věci přijdou samy, bez vynaložení sebemenší snahy. Přijdou, když je mozek prázdný, duše se směje a srdce překypuje city. Umíte se do takového stavu na povel dostat? No právě! A to je TO umění....
Nezměrná rozměrnost
Když cítím nezměrnou rozměrnost, mám dost.
Jen tehdy mám dost.
Když cítím nezměrnou rozměrnost.
Mírná střídmost je na návštěvě v domě?
A líbí se tobě? Křičím! Chci živelnost!
Nejapná upjatost se za slušnost vydává?
Pak nezdravím. Chci vášnivost!
Zatuhlá ztuhlost vytváří hranice?
Dubová palice! Chci citlivost.
Ničivá ohraničenost že dává bezpečí?
A čí jsem? Čí? Chci tvořivost!
Duchovní jednoduchost je uctívána?
Po krk jsem v zemi zakopána! Chci bezpodmínečnost!
Nápadná nenápadnost je vzorem?
Já rozhlížím se kolem. Chci radost!
Chci tryskem jet až do zemdlení.
Trochu, polovic, skoro...to pro mě není.
Jen nezměrná rozměrnost.
Jen nezměrná rozměrnost lásky je dost.
Jaro
Na jaře tančím, s přírodou jančím.
Ač sešlá věkem, pučícím spěchem
celá jsem růžová.
Chci začít od znova!
Dneska už vím skoro všecko
nebudu jak malé děcko.
Žádné chyby, žádná kdyby.
Na jaře začínám zas
když slyším přírody hlas!
Potřeba mazlení
Vítr a sluníčko tulí se k větvím
schovaným v měkoučké
srsti listů.
Až začne být smutno
ranímu mrazíku
listí začne línat.
Nostalgie
Křídla vážek, malý hrášek
zeleň mechová.
Nostalgie, trochu smutku
každý den nejsem taková.
To jenom kouskem duše pláču
nad vší tou nádherou
a zbytečností
a tokem času.
Jak naslouchat božímu hlasu?
Se sebou se ne....
Seberu se z každé louže?
Sebevraždu nechci zkoušet.
Když není - tak neberu.
Nechci poseru.
Sebereflexe?
Sebekázeň? Sebeukájení?
To pro mě není!
Chci vedle sebe muže
co ještě může!
Sebelítost? Sebestřednost?
Velké jmění?
To pro mě není.
Chci vedle sebe chlapa
co umí makat!
Seberu se z každé louže!!!
Uvízlá
Připoutaná pohlavím
k mateřskému údělu.
Ukaž, já to přeperu...
Přilepená vzpomínkami
k svému dětství.
Co zas nesmím?
Přivázaná svými vlasy k erotice.
Už jsi chycen!
Přicuclá k životu jak zvon
k výlevce.
Když se může, tak se chce.
Zajatec, neb cizopasník?
Není to jedno nakonec?
Tam, kde jsem tělem uvízla
je o mou lásku méně zla.
Antidietologická
Já vím, co bych měla...
mám zmáklou tu teorii.
Můžu si založit poradnu.
Ale žvaněním se nespadnu.
Jsem kalorická bomba.
Jsem smetanová. Jsem s oříšky.
Množstvím lásky nebezpečná
Jsem nekonečně něžná...
Každé ráno naprogramováno.
Kafe s mlíkem
horká sprcha, koblížek.
Jinak neopouštím pelíšek!
Jsem kalorická bomba.....
Občas se rozhodnu
bojovat s kily hlava nehlava.
Stále však vrací se
ohavná představa.
Kdyby si každý orgasmus
vzal z mého těla kilo
co by pak zbylo???
Ranní haiku o Labi
Když mlha se po Labi válí
když břehy svým závojem halí
šli jsme tam dnes
já a můj pes
Nač nebe? Štěkl čtyřnožec...
Smuteční vrba
Já nejsem smutná.
Tvá kondolence není nutná!
Jen říkám ti...
že i když větve visí dolů
krása a smutek nemusí
bydlet spolu!
Chodidla mluví s kamenem
Dík, žes teplo srpna
schoval jsi nám na září.
Když stojíš pevně na svém místě
a jsi tam každé další přístě
když teplo mládí
schováš lidem na stáří...
Pak pevnost a klid
ve stáří zazáří!
Semínka lásky
Kdyby mé šedé vlasy
byly jak chmýří pampelišky
dovolím větru
ať vyrve mi je naráz všecky!
Na každém semínko lásky
do kraje posílám.
Okvětní plátky
Když potkám starou, děravou silnici
pokrytou okvětními plátky
jabloňových květů....vím, co mi říkáš!
Dokud se vítr mazlí
s tvými šedivými vlasy
Jsi krásná....asi.
Rosa
Když nebe v trávě
zebe mě do nohou...
myšlenky tančit nemohou.
A vítr slova přináší.
Platím vůní šeříků
a chmýřím pampelišek.
Slabo,mokro, studeno.
Do žlábku mezi prsy tečou slzy.
Za horizonty skutků slunce nezasvítí...
Znám tolik smutku!
Večer schoulím se do tvé náruče
Večer otřeš mi rukávem tvář.
Řekneš: Slunce zas vyjde ...vždy mě máš!
Já vím.
Jen dnes když kapky deště rozpijí hranice mezi životy
Do žlábku mezi prsy tečou slzy.
Přijď brzy!
