Pozdě, ale malířka!

1967 - Narozena 

1967 - 1981 - Úžasné dětství v malém jihočeském městečku Velešín.

1981 - 1985 - Krásné roky na SPŠ Grafické v Praze pod Petřínem.

1986 - 1996 - Zaměstnání, svatba, děti, rozvod.

1996 - 2001 - Samoživitelka a zrod Ivky- Lehkoživky. To bylo moje podnikatelské jméno a během následujících skoro 20ti let jsem ušila a prodala  asi 30 000 ks roztomilých polštářků a množství dalších blbin. Nemáte doma nějakou? 

2001 - 2017 - Další manželství, stavba domu svépomocí, výchova dětí....Ivka -Lehkoživka prosperuje, ale snaží se tak, až z toho skoro padne na hubu.

2017 - Končím s živností, je ze mě chůva v jeslích a začínám malovat.

2022 - Rovnýma nohama do tvůrčí umělecké činnosti!

 

Malovat teda fakt umím!

   To prohlásil sotva tříletý chlapeček nad svým výtvorem. Zalila mě vlna uspokojení. Toto je nejspíš snem všech pedagogů. I já, ač nejsem pedagog, ale byla jsem “jen” přechodně chůva v jeslích jsem nadšením poskočila.

   Podařilo se mi totiž zprostředkovat TEN POCIT! Máte u nějaké činnosti dojem, že:

tohle bych dělala klidně celý den!
Oběd? Už???
To je tááák snadné!
Vždyť já nemusím vůbec přemýšlet!
Fakt dobrý!
S tím se musím pochlubit!
Hned chci udělat další varianty!

   Tak takhle já to teď mám kdykoliv se mi zachce (a mám čas), protože mám v sobě neotřesitelnou jistotu, že malovat, malovat teda fakt umím!!!

   J E N Ž E je mi krásných 55 let a donedávna bych si to vůbec neodvážila pomyslet, natož napsat, či dokonce říci nahlas.

A to jsem prosím vystudovaný výtvarník s praxí v propagaci a výstavnictví a dvaceti lety celkem úspěšné živnosti (vlastní design a výroba) za sebou. Jenže! V minulosti naší rodiny se nikdy žádný malíř neobjevil.

   Ať už vědomě, či náhodně, byla jsem (jako tehdy mnoho jiných) vychována především k poslušnosti, skromnosti a pracovitosti. Vzhlížela jsem k autoritám, a ještě ve dvaceti jsem si myslela, že ten, kdo si říká M A L Í Ř, musí být nadaný tak, že si to vůbec neumím představit.

   Dále musí vystudovat Akademii či UMPRUM, precizně a bezchybně zvládnout všechny ty těžké věci, jako je figurální malba, kompozice a práce se světlem. Pak musí hóóódně dlouho pracovat a pracovat. Trápit se s výrazem a být rozervaný a nespokojený. Kromě toho, ještě samozřejmě znát a mít prostudovanou práci všech mistrů všech dob a pohybovat se v komunitě stejně rozervaných kamarádů.

   Tvorba jen tak, pro radost zůstává svou hodnotou na úrovni výkresů z hodin výtvarky na základce a patří do kontejneru, v lepším případě třeba pod postel.

   Pak jsem se vdala a následovalo desetiletí, které bych nazvala vysokou školou sebepřijetí, vlastní hodnoty a sebelásky. Začala jsem si klást otázky PROČ? a PROČ NE? A taky používat sousloví NO A CO? Dovolila jsem si živit sebe i děti vlastními nápady a vlastníma rukama, výtvarnou řemeslnou prací.

   Protože – Malířstvím se přece neuživím a malovat jen tak pro radost? Na blbosti nemám čas! A tak to trvalo dalších dvacet let.....

A pak jsem záměrně přestala používat rozum!

   Cítila jsem se totiž ze své vlastní vysněné tvůrčí práce téměř vyhořelá, a tak jsem se ptala: PROČ? Ale ptala jsem se svého srdce. Ptala jsem se své duše a odpovídat začala hlavně jedna malá, dosud poslušná holčička. Psychologové jí říkají vnitřní dítě.

   Se svou prací jsem s ulehčením a rázně skončila a začala jsem pracovat s maličkými dětmi. Možná proto, že jsem si neuměla představit, jak je to náročné, ale každopádně jsem cítila, že mě mají co naučit. A taky že JO!

   Trvalo mi ovšem dalších pět let, než jsem byla schopna rady vnitřního dítěte a to, co mě naučily děti v jeslích přetavit do ucelené koncepce.

   Dnes jsem si jista, že vám mám co předat. Člověk je z podstaty tvůrce a imaginaci s intuicí vnáší do každého oboru činnosti. Výtvarná práce je velmi široký pojem a vlastně vůbec nemusí být spojena s barvami a štětcem. Ale vy jste tady proto, že vás ty barvy nějakým způsobem lákají a přitahují. To je základ.

Během několika večerů, nebo jednoho víkendu snadno zjistíte, zda se odvážíte pokořit bílou plochu, poslechnout intuici, komunikovat s barvami a zda se prostě ve vás malíř skrývá…ať už jakkoli hluboko.

   Dostanete pokyny, budu vás provázet a povzbuzovat. Budete vědět jak a čím. Tak na chvíli uspokojíte kritickou mysl a dovolíte si jen tak H R Á T

   Ano, tak jednoduché to totiž je!!!

   Budu nadšena, pokud na konci upřímně prohlásíte:

   Malovat teda fakt umím!