Vztahy jsou složité. Ovšem jsem přesvědčena, že pro seberozvoj nezbytné. Vztahy jsou ta nejnázornější a nejúčinější škola života. A i ta nejvznešenější a nejúžasnější láska přinese spoustu bolesti, jestliže postrádá spojení se zemí.
N o č n í k o u p e l
Žabí skřek, jezero a srpek měsíce
v blaženou chvíli mění se.
Plavu temnotě vstříc
se strachem mazlím se
do hlubin se propadám.
Temnoto! Tu mě máš.
Co se mnou uděláš?
Bolesti - lásko moje!
Když slzy proudem tečou a hrdlo křičí
emoce žárem syčí...
Plavu temnotě vstříc
se strachem mazlím se
v nesmírné rozměrnosti rozpuštěna.
Jsem žena!
Sex mi sedne hlavně ve dne!
Ty chceš ráno, já chci večer
děd Vševěd by z toho sešel.
Jak vyřešit tu chtíče otázku?
Manželství visí na vlásku.
Za kuropění nic do mě není,
před sedmou oči neotvírám!
To není nic proti tobě
když se v pro mě noční době
posouváš do mého
spacího prostoru
odkopnu tu potvoru!
Za kuropění ...
Po hlavních zprávách
prst na ústa dávám.
S pubertálními hochy za zády
vyber si z Kámasútry plejády!
Za kuropění...
Ještě nádobí a na zítra svačinku
máte tu nejhodnější maminku!
Konečně skočíme
do pruhovaných peřin.
Usínáš nejpozděj´ do tří vteřin!
Za kuropění....
Jaké je rusumé?
Řekni mi rozume!
Když se chceš milovat
se svou ženou
musíš si vzít dovolenou!
Za kuropění...
O b l é k á m j e z e r o
Když čekáš mě v chrámu léta
já jezero oblékám si.
Negližé temné, jak žabí hlen jemné.
Z modře pařížské spodničku chladivou
zlaté nitky slunce sem - tam prosvítají.
Vrchní šat vlnkami plisovaný
dolní lem s krajkou listoví.
A živůtek?
Blankytně modrý, odkrývá nahá ramena.
Bílý šál z mraků přez ně přehodím.
Do chrámu vstupuji zahalena.
Až spatříš mě...
Léto, jezero i mě musíš milovat.
Nemluvím s tebou!
Když se mnou nemluvíš
když zády ke mně spíš...
Já vím co udělám!
V tmavé noci, bez emocí
promluvím si přímo s NÍM!
Dám mu ochutnat své sliny
slížu všechny svoje viny
a ON mě miluje
ON se mi nebrání
ON naše manželství zas, znovu
zachrání!
Manželská
V kuchyni jsem za kuchyňku
v ložnici jsem za úchylku.
Ve škole za vzornou matku.
(Mlč ty spratku!)
V práci mněním se v dryádu....
Já muži dělám parádu!
A když budu ještě krásná
tak jsem pro něj hvězda jasná!
A on pro mě? Mlčím už...
Je to prostě PRAVÝ MUŽ!!!
K U N D I Č K Y
Růžička
Rád rozvíjím okvětní plátky
nejdřív tam a pak zase zpátky.
A pozoruji kapky slasti
kterými je celá ojíněná.
Taštička
Malá - ale co toho unese!
Mnohokrát do ní zandavám
a zase vyndavám to nejkrásnější
co na svém těle mám.
A nakonec
poklad nejcenější v ní zanechám.
Propast
Temná a tajemná
zarostlá trnitými křovinami
až do poloviny bělostných stehen.
Sám a sám
se křovinami prosekám
a šťasten, spočinu.
Jsem - tebou pohlcen.
Kniha knih
Jen několik stránek
a vše je tam psáno.
Jednou provždy
mezi pohlavími ujednáno.
Každý den dodatek dopisuji
svým žhavým perem.
Jsi jenom má. Celá popsaná.
Okno k slasti
Otevři má milá okenice
svá pevná stehna.
Chci rozrazit zamžené okení tabulky
ze skla růžového.
Jen jedním okem nakouknu a jsem
zcela uchvácen tím výhledem!
Neodejdu dřív
než se zableskne a začne pršet.
Cukřenka porcelánová
Ach, ty tvary...
oblé, zdobné, jemné.
Tolik sladkosti v sobě ukrývají
že mít ji můžeš jenom po lžičkách.
Tak otevři sladkostí chrám
život je slastí požehnán.
Vlasy zahalen
Tvými vlasy zahalen
mohu snít svůj velký sen.
Jsem vůdce, jsem znalec
jsem vynálezce
Když mám tvou náruč
vše daří se lehce.
A tvými vlasy zahalen
sním svůj sen....
Spolu
Spojeni časem
a problémy
a lpěním
půjdem až tam
kde voní tlející listí.
Ty jsi můj lodivod
a já ti záda jistím.
A nebo je to láska?
Dary
Kde jsou mé dary?
Roky je vzaly.
Kde jsou mé naivní plány?
Pod poznáním zakopány.
To, co jsem ti dala
propast času vzala.
A co když čas není?
Co se mezi námi změní?
Tvoje rány byly darem.
Duší uvítány.
Vyrostla jsem. A ty?
Padl´s na zem?
Zasloužíš si víc, než odpuštění.
Uvěříš, že žádná zášť už není?
Všechno je darem
nejenom to hezké.
Přijímám, tavím
a oblévám láskou vše
co kolem sebe mám!
Ach sestřičko
Ach sestřičko, ty mě znáš....
Ach sestřičko, vzpomínáš?
Ač z jedné matky
každá své zmatky
řešíme - nevíme...
Ach sestřičko, ty mě znáš...
ach sestřičko, vždy mě máš!
D o t y k y
Dotýkej se mě jako voda v jezeře
jako voda.
Tak jemně a temně
Tak chladivě a soucitně
Tak vlídně a mírně...
Nadnášej, obtékej, pronikej, hlaď!
A svobodu, svobodu mi nech
v hlubinách tajemných utonout.
D o m o ř e
Od pramene do moře teču
životu neuteču.
S dětstvím si v potůčku hraju a zraju
v řeku - širou od břehu ke břehu.
Rozvodněnou vodou z hůry
snivou v nivách
vášnivou v peřejích
tichou, co mele břehy
uzamčenou ve slepých ramenech...
Kde je jez? Napověz!
Raději horempádem vodopádem
než tlít a nevidět!
Od pramene do moře teču
a po cestě mazlím se s loďkami a plavci.
