Ivana KnapováJe to už skoro dva roky, co se mé duše dotkla fotografka Hana Valentová a já se poprvé v životě „uviděla“ na fotografii. Ne, že bych se do svého pozdního věku nenechala vyfotit! Ale – znáte ten pocit, když na fotce vidíte….nějakou paní, která vypadá trochu jako vy, ale nejste to vy? A to může být dokonce i hezká! (Blog zde.)
A pak chtěla Hanka fotit tanec. Už asi čtvrtý rok skládám playlisty intuitivního tance. Na jednom nádherném místě v polabí se scházíme pravidelně v ženském kruhu, abychom se vzájemně podpořily, inspirovaly a tancem vyjádřily všechno to, co se normálně vyjádřovat moc nehodí. Jenže Hanka to má ze svých pražských Satalic trochu delší kousek a né a né a né….najít to správné datum. A tak se objevila Kačenka.
Kateřina Čáslavová je děvče k nakousnutí (fakt jsem hetero, ale je!). Mladá, krásná, usměvavá, plná nápadů….to by mi vážně stačilo k čemukoli, ale když jsem zjistila, že je i dobrá fotografka, pozvala jsem na tanec ji. A jsem nadšena. Však posuďte sami. Všechny fotky v tomto článku pocházejí z této akce. Ovšem, ač nás tehdy tančilo asi osum a fotek k výběru bylo spousta….kromě mě si žádná z žen nic nevybrala. Pro mě záhada. Ještě to s nimi musím probrat. Proč. Že by se sami sobě nelíbily zobrazené mimo běžné klišé „usměj se a koukej do objektivu“? Fakt nevím. Každopádně…
Koukám na ty obrázky a vidím se. Ano, taková jsem! Stará, nedokonalá, opotřebovaná, povadlá a bez podprsenky. Zato vášnivá i něžná, silná i citlivá, přirozená i neobyčejná, duchovní i přízemní, bojující i přijímající a živelná. Můj muž by nejspíš doplnil slovo katastrofa. Líbím se taková sama sobě. Miluji ty obrázky a miluji sebe! Znovu si při pohledu na ty fotografie vybavuji všechny pocity, které si při tanci dovoluji prožívat a je mi krásně. A tak mě napadá….kdy je mi ještě krásně? Kdy je to taky tak různorodé a zajímavé, že by stálo za to pocity fotit?
Cha chááá! Taky vás to napadlo? Taky to tak máte? Fůůůůů, to je teda další LEVEL! To teda nejspíš nepůjde. I když bych si to v sobě zpracovala a Kači vpustila do naší ložnice…..co na to můj muž? Dovedu si představit, že by Kačenku radostně uvítal, ale rozhodně NE s foťákem v ruce. A víte co? Tohle téma si schovám na večer. Na hezkou chvilku, kdy si povídáme o svých snech. O bláznivých nápadech a plánech. O tom, co třeba ještě stihnem….spolu.
Taky vám přijde celkem absurdní, že v naší společnosti, kde je pornografie dostupnější než antibiotika, kde v každém filmu musí být nejen hetero, ale i homosexuální styk, aby bylo jasné, že je to společností chápáno a tolerováno…..kde si o kvalitě partnerského sexu můžete koupit příručku, najmout kouče, nebo rovnou jet na víkendové školení…je intimní, NEpornografické focení nahoty vlastně TABU? Nebo se mi to jenom zdá? Nebo to prostě jen nikdo neumí, nebo nedělá? Přesvědčíte mě o opaku?
No, nabízí se ovšem otázka, PROČ. Proč sexuální vzrušení a všechny pocity s tím spojené vlastně fotit. Pro vlastní potěšení? No jasně. Ale co s tím pak? Zatímco foto taneční lze leckde sdílet, ukázat potomkům atp. Fotky intimní a navíc partnerské? Taky se před svými potomky tváříte, že váš poslední sex byl ten, při kterém byli počati? Co jste si ve dvaceti mysleli o svých rodičích? Mým tehdy nebylo ještě ani padesát, přesto jsem byla přesvědčena, že to, s čím JÁ jsem nedávno začala nemohou přece taky provozovat…ve svém „pokročilém“ věku!!!
Moji synové tedy jsou trochu poučeni. Alespoň nedávno, když byl na návštěvě ten mladší, vcházel do obýváku s úsměvem a se slovy: No mami…taky byste to mohli dělat v noci a v ložnici jako normální lidi! Chechtali jsme se pak společně celkem dlouho, jejikož vyšlo najevo, že to, co slyšel až do prvního patra byly mé slastné vzdechy doprovázející masáž chodidel, které se můj milý muž s důkladností sobě vlastní dlouze věnoval.
Nahota a sexualita jsou skoro u každého spojeny s mnohými traumaty, jsou tabuizované, jsou nediskutované, jsou směšné a divné a jsou tím nejpřirozenějším a nejkrásnějším, co nám bylo dáno.
Pokud se vám podaří projít dětství bez traumatu a bez zneužití,
pokud se vám podaří zahájit sexuální zkušenost v lásce a ne jen …aby už to bylo,
pokud se vám podaří najít partnera s kterým děti nejen splodíme, ale i vychováme,
pokud se vám podaří neutopit se ve veletoku práce a péče a povinností a stále si dokážete na sebe udělat s partnerem čas a pořád vás sex s ním těší a baví,
pokud vás nezlomí zákeřná nemoc a při přechodu neztratíte nic moc jiného než menstruaci…..pokud, pokud, pokud!
A co sexualita v šedesáti?
A v sedmdesáti? A potom?
Je to přece ta nejsilnější energie, s kterou můžeme pracovat! Energie, která nás motivuje, uzdravuje, povznáší a sytí! Ne, nikam se neztrácí. Jen, čím jsme starší, tím víc těžkých dek v podobě neřešených současných i starých traumat, neléčených chorob, neodpuštěných ublížení na ní leží. A proč vám to vlastně říkám?
Protože jsem si ještě před půl rokem myslela, že díky menopauze moje libido, s kterým jsem si celý život celkem lebedila, tvrdě usnulo, nebo dokonce zcela a úplně a nevratně….chcíplo. Na vlastním těle jsem poznala, že zázraky se dějí, libido povstává z popela a sexualita je zpět ve větší kvalitě a kondici než ve třiceti! Nadějné? To teda!
A co teda jako? Návod? Každopádně nejste oběť! Svůj život máte ve své moci a pokud vůbec nevíte kudy kam, prozkoumejte pojem CIT terapie.
Sex je náš! Ivana
