Ivana KnapováMilé ženy a náhodně zbloudilí muži! Asi tak před rokem jsem zahájila takový svůj malý, soukromý výzkum. Jenže. Téma je kontroverzní, na první potkání nediskutovatelné….zkrátka téměř tabu. A to, i mezi námi ženami, tzv. v soukromí.
Už jste zvědaví? Mno…. Jde o přechod, neboli ukončení menstruačního cyklu ale HLAVNĚ o pokles libida s tím spojený. O tom prvním, tedy o přechodu se ještě sem tam cosi na veřejnosti objeví. Ale ani paní MuDr. Máslová, ani paní Holubová (Menopauza není pauza) to nikdy neřekly tzv. „na plnou hubu“. Že by to sami měly jinak? Že by byly výjimky potvrzující pravidlo? No, i to je možné. Pravdou zkrátka zůstává, že sex po menopauze je obestřen mlhami takřka Avalonskými.
Když už se z těch mlh cosi vynoří…je to buďto úsměvné, nebo optimistické.
Vlastně to zvenku vypadá, že ženy po padesátce mají méně sexu jen kvůli opotřebovanosti manželského svazku. Když si v tomto věku najdou milence, nejlépe mladšího….je to prostě bomba. Aby tomu tak bylo, potřebují „akorát“ udržet na uzdě všechny ty nechutné příznaky staroby, které se najednou objevují prostě dennodenně. Je to BOJ! A těch prostředků co téměř každá vydáme na zbrojení! CHA! Nejen naše minystrně obrany bledne závistí! Vždyť můžeme nasadit zvnějšku i zevnitř přípravky přinejmenším zázračné! A co teprve plastická chirurgie! Zkoumaly jste někdy co se všechno nabízí? No to se pobavíte….
Ono je teda fakt složité zkoumat něco, co každá žena prožívá trochu jinak a je to dóóóst složité i ve třiceti. Ale přece jen …..řekla bych, že tak zhruba 30let máme na to, abychom si v této oblasti lecos vyzkoušely. Ano milé ženy, čas JE omezen. Že vám to doteď nikdo neřekl? No, já si ještě v padesáti fakt myslela, že vzhledem k aktivitě mého muže si budu skvělý sex užívat ještě v osmdesáti!
Když porodíme děti, řekla bych, že se každá s cyklem nějak skamarádí. Dost žen už je se svým tělem spřízněno alespoň tak, že nejdou proti fázím cyklu, odbouraly menstruační bolesti a s PMS si umí poradit.
Mě osobně teda docela trvalo, než jsem se smířila s tím, že ve fázi PMS fakt nemůžu s manželem nic řešit, neb bych ho byla schopna zabít. Pár dalších let trvalo, než jsme si z toho oba dokázali dělat legraci. Celkem rychle si muž zvyknul na to, že když zpozoruje u záchodové mísy balík vložek, nemá smysl mě žádat o pomoc při přehazování haldy písku. Pár dalších let mi trvalo, dovolit si v této fázi nepřehazovat vůbec nic, ani zblo křížem. Zato ihned po ukončení menstruace bych byla schopna holýma rukama složit divokého kance, velet armádě a Augiášův chlív i pokojíky mých buberťáků jsem zvládla levou zadní!
Když už jsem prostě konečně věděla co a jak a kdy a čím…..začalo se to všechno měnit. Začalo to trochu drhnout. Pocitově i fakticky. A protože polovičatosti nejsou nic pro mě, započala jsem svůj výzkum. To jsem ovšem ještě netušila, že během pouhého jednoho roku se téma výzkumu změní z „ Jak podpořit kvalitu manželského sexu, když se hlásí menopauza“ na „Kde vyšťourat alespoň trochu chuti, radosti a smíření, abych sex muži vůbec dovolila?“
Mnohé ženy to prostě neřeší. Když přijde přechod, jsou už s manželem víc jak dvacet let a sex se buďto ze vztahu vytratil úplně, nebo se zjevuje asi tak často, jako sníh na vánoce. Prostě to nemá smysl řešit. Navíc když je k řešení tolik jiných změn, s přechodem souvisejících.
Opravdu existují ženy (znám osobně dvě), které si v šedesáti najdou milence a sex si užívají jako nikdy. Jenže – není to náhodou tím, že v manželství se dlouhodobě už nedělo nic a ani před tím to za moc nestálo?
Jiné ženy jsou prostě singl. Rozešly se s manželem z různých důvodů ještě před přechodem a hrozně rychle uplynulo pár let, naplněných prací a starostí o dospívající děti. Provozovat po padesátce náhodný sex …..jim přijde přinejmenším nevkusné. Ale i když časem začnou třeba zase občas randit, v posteli to jaksi nikdy není ONO. No bodejď by bylo.
Velká skupina žen jaksi pomalu a přirozeně přestane muže k sexu pobízet a na jeho občasné požadavky se moc netváří… Kvalita vztahu se k oboustranné spokojenosti začne odvozovat hlavně od kvalit kulinářských, ev. rodinně společenských.
Také existují tzv. „věčné mladice“, které si naprosto nepřipouštějí jakékoli změny ve svém organismu. Vše řeší posilovna, dieta a přinejhorším skalpel. Když začne blbnout menstruační cyklus, tak to prostě rázně a definitivně ukončí malým chirurgickým zákrokem a myslí si, že za nekvalitní sex může výhradně jejich muž. Tedy to, co dělá či nedělá, jak se chová či nechová.
Po krátkém čase je z něj „ten debil“, který je vyměnil za mladší model. Tedy za ženu, kterou ještě sex baví a neobviňuje ho (zatím) z ničeho.
No a pak jsou ženy jako já. Dlouhou dobu byl sex pevným pilířem vztahu. V posteli se vyřešilo to u stolu neřešitelné a napravilo nenapravitelné. …..a najednou PRD! Jenže pouze jednostranně! A věřte mi, je to horší, než kdyby se z jakýchkoli důvodů stal muž impotentní.
Samozřejmě spolu komunikujeme. Samozřejmě máme jakousi snesitelnou dohodu přijatelnou pro obě strany. A samozřejmě mě to sere, dohoda – nedohoda.
A nejvíc ze všeho mě štvou vztahové a sexuální koučky a terapeutky, které jsou ovšem sami ještě před přechodem a myslí si, že pomůže partnerská masáž. A když ne, tak DELŠÍ partnerská masáž. CHA! Když libido tvrdě spí, každá další minuta intimní masáže je peklo. Teda alespoň pro mě.
Toužila jsem najít ženu, která by to měla podobně jako já a chtěla to zkoumat, chtěla se o tom bavit. Těžký….A pak jsem si udělala výlet za kamarádkou, která je mi svým pohodářským způsobem života hodně podobná. Večer jsme vlezly do sauny, ona ťukla a už to jelo. Óóó, jaká úleva. Jsem normální!
Abych se moc netrápila, řekla jsem si, že každá prostě máme daný příděl tělesných radostí a já už ten svůj prostě probendila. Díky za to, bylo to krásné a bylo toho dost. Jenže – pravděpodobně mě čeká ještě nějakých cca 20, možná 30let života…..bez sexu? To jako fakt? Opravdu se s tím nedá nic dělat?
Co když existuje nějaká pilulka? Něco jako viagra pro chlapy? Hormony? Dechové či jiné techniky?
A co když prostě přichází další fáze života? Fáze, o které se nemluví, protože tak jako puberta vede k dospělosti, přechod vede ke stáří. A nazvat se starou….no to přece….stáří přece nastává dle dnešní společnosti až tak někdy po osumdesátce. Možná.
Teď si zvědomuji kouzlo nepoznaného. Copak mi prvních 18 let života vadilo, že žiju bez sexu? Byl ten život méně kvalitní?
Fakt chcete býti výkoné mladice do osumdesáti? A pak rovnou umřít? Tak já tedy ne!
Veřejně vyhlašuji, že je mi padesátpět let a jsem STARÁ žena!
Stáří mi připadá úžasné a rozhodně úlevné svým odkládáním.
Odložila jsem mnohé ambice spojené s tím „nějak“ vypadat.
Přestala jsem si barvit vlasy.
Přestala jsem nosit cokoli nepohodlného a podprsenku navlékám jen zcela výjímečně.
Odložila jsem veškeré ambice rozumět světu, moderním technologiím a terminologiím.
Odložila jsem snahu pomáhat a podporovat své dospělé syny. Jen se zájmem pozoruji.
Ráda bych tedy odložila některá svá kila, jenže to se neslučuje s odložením všech sportovních ambicí. Nechala jsem si jen trochu jógy a tanec.
Odložila jsem veškeré snahy. A to je skoro na celý další blog. Všechny ty snahy vyhovět, něco umět, nečemu stačit, něco dodržovat….však si to přeberte.
Odkládám věci, knihy, šatní skříň je najednou poloprázdná. Přijde mi, že každá věc je jako živá bytost, která si žádá mou pozornost. Každá chce trošku mé energie.
A energie vážení, to je to, s čím se konečně učím pracovat, s čím se učím šetřit.
Popravdě bych docela ráda odložila i mého drahého muže….jenže má u mě tolik zásluh a občas se dokáže chovat…. prostě rytířsky!…njn.
Napadá vás slovo rezignace? Ale odložení snahy přece neznamená, že už nechci nic vidět, nic vědět a nic se učit. Co je tam, kde není snaha a přece to děláte? Kde není snaha, je hra. Je radost. Je nadšení. A tam jsem došla. A že si manžel chce hrát občas „na doktora“? Hmmmm…
Procenta. Fascinují mě. A jak se po volbě presidenta stanovovalo přesně kde a kolik…..říkám si: No to by mě teda fakt zajímalo! Jenže s presidentskou ani jinou volbou to nemá společného nic. Zajímalo by mě, kolik lidí (procentuelně) po padesátce má pravidelný sex. Tedy rozuměj, ne pravidelně 1x ročně….
Když vezmu v úvahu všechny nemoci, které klátí muže i ženy a frigidita s impotencí jsou jejich důsledky?
Všechny ty vztahové problémy, které zapřičiní, že ona či on by sice chtěli, ale rozhodně ne s tím, koho mají doma?
Když vezmu v úvahu, že díky moderním technologiím máme sice kopec e-seznamek, ale oslovení na ulici se považuje přinejmenším za podezřelé?
Když vezmu v úvahu, že úroveň libida u mužů kolísá stejně, jako u žen a takových, kteří sex považují za stejně očistný a důležitý jako čištění zubů je nemnoho?
Udělejte výzkum. Jak často provozujete sex? I když bude anonymní, kolik lidí vám pravdivě odpoví? Neanonymně asi nikdo.
Takže. Nejspíš je tento výzkum zcela zbytečný. Nejspíš je to tak, že pravidelný, skvělý sex po narození dětí má málokdo. A ještě méně párů ho provozuje pravidelně dalších dvacet let, než děti vypadnou z baráku. Zbude li alespoň procento těch, kteří spolu stárnou a sex je pořád radostnou součástí jejich života…..Je to prostě zázrak! A já věřím na zázraky!!!
P.S. Milí! Ženy i muži! po čase se vracím k tomuto článku, abych vám řekla, že řešení existuje! Pomohla mi ho najít kamarádka bolest. Řešila jsem bolest kolenou, našla jsem CIT terapie a s nimi novou energii a hlavně radost z intimity, radost ze sexu. Dočtete se o tom zde.
Zázraky se dějí! S láskou – Ivana
